|
| RYCHLOVKY | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
V odrazu na jezeře, vidím vílu - v očích žal, v ruce drží věnec z květin, v srdci jejím sídlí kal. Kráska spouští ruce k tělu, kytky padly na studenou zem, když před chvílí byli spolu, byli sobě osudem. Teď už marně prosí nebe o smilování... |
|||||||||
|
Větve stromu těžknou, pod návalem sněhu, Tvé oči se lesknou, já v nich vidím něhu. Vidím v nich i jemnost, ale taky sílu, u studánky v lese, připomenou vílu.. |
|||||||||
|
Chtěl bych být princem na bílém koni, chtěl bych být tím, kdo Tě vysvobodí. Nemám však koně, Ty nejsi v nebezpečí, princ musí odejít, má na srdci šrám, ja nemám modrou krev a tak stojím sám... |
|||||||||
|
Vločka letí vzduchem, Tvoje tvář se usmívá, vločka padá na dlaň, tichá, chladivá. Vločka leží tiše, na Tvé dlani stín, vločka taje rychle, smutné oči Tvé, však narodí se znova a znovu na Tvé dlani spočine... |
|||||||||
|
Venku chladno, v srdci klid, venku zima v srdci cit. Nebe slunci vypráví, o jemňoučkém hedvábí, které měsíc upletl, Tobě do vlasů. |
|||||||||
|
Vločka padá shora dolů, pak políbí jemně zem. Vločky padají dvě spolu, je to jejich osudem. Bok po boku kloužou vzduchem, bok po boku smrti vstříc, bok po boku proplouvají tichem až dopadnou na Tvou líc. Jen na chvíli byly spolu, jen na chvíli a pak nic, láska, to je opravdové kouzlo, ať navždycky nebo na měsíc... |
|||||||||
|
Sluníčko už zapadá, za obzor a za lesy, a mě jen tak napadá, kde má lásko, kdeže jsi? Schovaná jsem za horami, schovaná jsem ve vodě, schovaná jsem za sluníčkem, nevěř hloupé náhodě. Kolik lásky potřebuje člověk, aby miloval? Více lásky nežli na to, by druhého zrazoval. Kolik odvahy potřebuje člověk hledající lásku? Více nežli v potoce je přehlaďoučkých oblázků. Kolik lásky potřebuje jeden člověk k životu? Tolik lásky, kolik může postrádat laskavé srdce.. |
|||||||||